Za silnice a dálnice se platí už teď – formou spotřební daně z paliv, silniční daně, dálničních poplatků a mýtného. To všechno by šlo ale nahradit jedinou platbou, kterou lze označit jako výkonovou. Co by to přineslo a jaká úskalí to má?
Kolik stojí silnice a všechno okolo
Snad každému je jasné, že silnice nejsou zadarmo. Někdo je musí postavit, použije se na to nějaký materiál, dál je pak potřeba je udržovat a opravovat. Ale silniční doprava stojí mnohem víc, protože s sebou nese další náklady, které nemusejí být přímo zřejmé. Jsou to například škody způsobené emisemi a hlukem, následky způsobené nehodami nebo čas ztracený v zácpách.
Každou silnici někdo vlastní. Je to buď stát (dálnice, silnice I. třídy), kraj (silnice II. a III. třídy), obec (místní komunikace) nebo soukromý vlastník (účelové komunikace). Vlastníci se sami nebo prostřednictvím někoho jiného o své silnice starají. To samozřejmě stojí peníze a ty je potřeba někde vzít. V první řadě jsou to:
- Spotřební daň z paliv – tu platíme v ceně pohonných hmot, kde tvoří jejich největší složku. Čím víc paliva se spotřebuje, tím víc se zaplatí.
- Silniční daň – platí ji jen podnikatelé a organizace. Je pevně stanovená (roční sazbou), takže nezáleží na tom, kolik se najede.
- Dálniční poplatky – platí se opět za časové období a týkají se jen dálnic.
- Mýtné – platí se podle ujeté vzdálenosti za určité úseky dálnic a silnic I. třídy, a to jen za vozidla nad 3,5 tuny.
Peníze inkasuje vždy stát a pak je částečně dál rozděluje. Ovšem rozdělování nevychází z toho, kolik se vybere. Peníze se sesypou na jednu hromadu s dalšími příjmy státu a pak se rozdělují různými způsoby, které nejsou ani jednoduché, ani přehledné. Vstupují do toho i dotace z Evropské unie, takže je to ještě zamotanější.
Vybrané peníze se použijí jak přímo na silnice, tak na ostatní náklady. Některé náklady ale nejsou kompenzovány vůbec, protože je nesou jiné subjekty (lidé, firmy apod.), než které dostávají nějaké příjmy vyinkasované v dopravě.
Jak to udělat jinak a lépe
Celé se to dá ale udělat úplně jinak a lépe. Říká se tomu výkonové zpoplatnění a je to vlastně všeobecnější a propracovanější podoba již používaného mýtného. Vstřebává do sebe všechny dosud používané formy placení za provoz vozidel a umožňuje řadu zajímavých funkcí, které s řešením pomocí daní nejsou možné.
Zpoplatnění podle typu silnice
Aktuálně je to tak, že osobní auta platí všude stejně, jen dálnice jsou dražší (a to ještě paušálně, tedy ne za ujetý kilometr). U těžších vozidel se využívá mýtné s různými sazbami, takže tam už to trochu rozlišené je. Každopádně má smysl, aby se kategorie silnic rozlišovaly. A podle mě by to mělo být dokonce naopak, než je to teď – tedy dálnice by měly být nejlevnější, zatímco místní komunikace nejdražší. To proto, aby se zohlednily i jiné náklady než ty přímo na silnice. A právě u místních komunikací bývají nejvyšší, naopak u dálnic nejnižší. Lze uplatit i další navýšení pro cesty v centrech měst.
Zpoplatnění podle denní doby
Pojem „dopravní špička“ jistě každý zná a nerad v tuto dobu jezdí. Špička bývá v pracovní dny jedna ráno a druhá odpoledne, pak jsou ještě víkendové, tedy páteční odpolední a nedělní odpolední špičky. Vznikající zácpy zdržují a obtěžují. Časově závislým zpoplatněním lze jednak lépe kompenzovat náklady vznikající zácpami, zároveň také motivovat k cestování v jinou dobu.
Dynamické zpoplatnění
Dynamické zpoplatnění ještě víc navazuje cenu dopravy na to, jaká je po ní zrovna poptávka. Časová závislost nemusí stačit. Například když se koná nějaká velká sportovní akce a sjedou se na ní tisíce nebo i desítky tisíc lidí, přináší to velkou zátěž na všechny strany, přitom ale může jít o dobu zcela mimo klasickou dopravní špičku.
Další aspekty ovlivňující zpoplatnění
Výši plateb lze navázat i na další aspekty. Například část může být časová, nikoli kilometrická. Ovšem na rozdíl od silniční daně lze rozlišovat, kde se vozidlo v daný čas nachází. Dalším aspektem mohou být třeba vlastnosti vozidla – hmotnost, spotřeba, emisní kategorie, hlučnost…
Zpoplatnění elektromobilů a plug-in hybridů
Protože elektromobily nespotřebovávají běžná paliva (a plug-in hybridy je spotřebovávají jen částečně, v závislosti na způsobu využití), nejdou z nich žádné spotřební daně. Dokud je vozidel této kategorie poskrovnu, nepředstavuje to významnější problém. Ale až budou tvořit třeba třetinu nebo větší část vozového parku, propad příjmů z paliv se už výrazně projeví. Výkonové zpoplatnění umožňuje vybírat peníze ze všech druhů vozidel, tedy i z elektromobilů.
Přesnější rozdělování peněz
Podle toho, po jakých silnicích vozidlo jezdí, lze pak rozdělovat peníze jednotlivým vlastníkům. K nim mohou patřit dokonce i soukromí provozovatelé veřejných účelových komunikací, na které teď žádné peníze nejdou a vlastníci je platí kompletně ze svého. Ovšem další peníze mohou putovat i na jiná místa za jiným účelem. Tedy například i obyvatelům domů okolo místních komunikací, protože nesou část nákladů vznikajících dopravou.
Technické řešení
Z praktických důvodů připadá v úvahu jediné řešení, které se označuje jako „satelitní mýtné“. Je založeno na zjišťování polohy vozidla v reálném čase (podle GPS, nověji také systému Galileo a dalších podobných). Vozidlo je vybaveno palubní jednotkou, která polohu zjišťuje a která předává informace do platebního systému například prostřednictvím sítí mobilních operátorů. Jednotka může být přímo vestavěná ve vozidle už od výrobce nebo doplněná později jako samostatné zařízení.
Problémy výkonového zpoplatnění
Samozřejmě není vše jen růžové. Naopak, problémů spojených s výkonovým zpoplatněním dopravy je celá řada. Podívejme se na některé z nich.
Náklady na palubní jednotky
Palubní jednotky nejsou zdarma. Je potřeba je pro každé vozidlo zakoupit a instalovat. Musejí být připojeny na palubní elektrickou síť, protože jejich spotřeba není zanedbatelná a při napájení z baterií by výdrž nebyla moc velká. Je v principu jedno, jestli celé náklady nese přímo majitel/provozovatel vozidla, nebo se to částečně zaplatí z vybraných peněz (ve smyslu pořízení jednotky, bez instalace). Zaplatit se to musí vždycky.
Podvádění
Když se palubní jednotka odpojí nebo zakryje, nebude přijímat satelitní signál a tedy ani odesílat informace o zpoplatnění. Může to tak svádět k vyhýbání se platební povinnosti. Nynější mýto se kontroluje pomocí kamer na mýtných branách a pomocí mobilních kontrol policie a celníků. To je ale reálné jen při omezené množině silnic. Pokud se výkonově zpoplatní celá síť, je to neuhlídatelné. Jediným řešením je pak zabudování palubní jednotky přímo do systému vozidla, což situaci komplikuje a prodražuje, navíc ani tohle není neprůstřelné.
Šmírování
Protože je řešení založeno na zjišťování polohy, láká to tomu, aby se poloha také odesílala. Pro samotnou funkci systému to nutné není, ale nepochybuji o tom, že státy jako ten náš, které ignorují nepřípustnost obecného sběru provozních a lokalizačních dat v oblasti elektronických komunikací, budou chtít polohu všech vozidel sbírat a ukládat. Ještě připomenu, že už dnes řada automobilek a nejen jich sbírá z aut zdaleka nejen polohu (a některé z oněch firem data prodávají státním orgánům).
Zařazení vozidel do systému
Aktuálně se nějakým způsobem platí za všechna motorová vozidla, v podstatě kromě elektrických. U výkonového zpoplatnění bude potřeba zvážit, které vozidla do něj zařadit a jak to vyřešit. U osobních a nákladních automobilů, autobusů, traktorů atd. asi netřeba diskuse. Ale co třeba motocykly? Má smysl dávat palubní jednotku i na ty nejmenší? Mají se zpoplatňovat i nemotorová vozidla, například koňské potahy?
Vytvoření rozdělovacích pravidel
Vybrané peníze bude potřeba rozdělit mezi všechny cílové subjekty a to nebude vůbec jednoduché. Každý si bude chtít ukousnout co největší díl a mít také co největší vliv na to, jaké sazby se budou nastavovat. Technicky není problém pravidla připravit (za pomoci matematického modelování a samozřejmě konkrétních požadavků), ale složité bude zvládnout tu směsici různých zájmů a tlaků.
Kompatibilita mezi státy
Pokud si bude výkonové zpoplatnění každý stát řešit po svém, může to vést k nutnosti mít pro průjezd přes více států hned několik palubních jednotek (což zároveň v podstatě vylučuje možnost mít je vestavěné). Proto je potřeba, aby se řešení domluvilo společně mezi co nejvíce státy (řešení na úrovni EU je pro naše území úplné minimum, chtělo by to zapojení přinejmenším všech evropských států).
Shrnutí
Výkonové zpoplatnění dopravních prostředků otevírá nové možnosti spravedlivějšího výběru i alokace peněz z dopravy. Zároveň ale tato forma zpoplatnění přináší řadu problémů, s nimiž je potřeba se popasovat a někdy to nemusí být vůbec jednoduché. Vzhledem k postupnému přechodu na elektrická vozidla bude nějaká taková forma pravděpodobně nevyhnutelná, protože příjmy ze spotřebních daní budou slábnout a bez zavedení výkonového zpoplatnění by se musely peníze získávat jinou cestou, tedy například zvýšením jiných daní, což by bylo určitě horší, méně spravedlivé řešení.